
PADÁ LISTÍ A ZVEDAJÍ SE LIPANI
Podzimní čas je tradičním obdobím lovu dravců a pro muškaře především tou správnou sezónou na lov lipanů. Jejich stavy sice v našich tocích za několik posledních desetiletí značně prořídly, ovšem muškaři jsou stále více nakloněni režimu „chyť a pusť“, kormoránů a vyder i dalších nenasytných predátorů se to ale, bohužel, netýká.
Ovšem pořád existují revíry, kde se s tímhle rybím krasavcem můžeme setkat a podrobit svou trpělivost a zručnost náročné zkoušce. Lipan není zdaleka tak plachý jako pstruh, ovšem jen tak nějakou mušku nám rozhodně nevezme. Nedorůstá sice nějakých mimořádných rozměrů, ale mezi rybáři je vysoko ceněn i úlovek lipanů kolem čtyřiceti centimetrů.
Tahle ryba totiž dokáže být až neskutečně náladová a vybíravá, zkušení muškařští matadoři by o tom dokázali vyprávět bez problému celé hodiny…
Kde lipany najdeme?
Lipan je rybou proudných, čistých podhorských toků, díky snaze rybářů se rozšířil i do toků, kde není rybou původní a v mnohých se dokázal vcelku úspěšně udržet. Nevyhledává úkryty pod břehem nebo pod kamenem, zdržuje se spíš v proudnici, kde vytrvale lapá drobná sousta, nejčastěji larvy hmyzu a drobné vodní živočichy.
Přes léto se lipani zdržovali v proudnějších a peřejnatých úsecích, kde je voda dostatečně okysličená, s podzimem se přesunují do hlubších táhlých proudů a tůní a kamenitým nebo štěrkovým dnem, drží se většinou v početnějším hejnu. Že lipan není příliš plachý, to rozhodně neznamená, že bychom mohli k vodě přijít bez vhodného krytí a chovat se hlučně.
Ačkoli neprchá do úkrytu, zpozorní a často na nějakou dobu po vyrušení přestane úponě přijímat potravu. Pokud lipany ve vodě vidíme (s dobrými polarizačními brýlemi to zase takový problém není), vidí nejspíš i oni nás nebo přinejmenším dobře vědí o naší přítomnost. V takovém případě sice můžeme ryby zkusit ošálit, ale žádná sláva to nebude.
Takže spíš obejdeme několik slibných míst a vytipujeme si stanoviště ryb, abychom se později vrátili a s odpovídající opatrností nahodili tam, kde se ryby zdržují. To bývá na podzim v hlubší proudnici nebo na začátku či konci tůně, občas se lipani drží i za přírodními překážkami, spíš ale na takových místech narazíme na pstruhy, které bychom s ohledem na čas rozmnožování měli raději nechat na pokoji.
Suchou, mokrou nebo nymfu…
Lipan se loví především na umělé mušky, ačkoli na mimopstruhových vodách není v platnosti žádný zákaz pro lov na jiné nástrahy, ovšem mezi rybáři by takový postup byl považován za neetický, určitá pravidla a zásady bychom přece měli dodržovat i bez toho, zda jsou nebo nejsou vyžadována literou zákona.
Dobrá, takže mušku, umělou mušku, ale jakou? Když se na hladině objevují malá kolečka a vidíme občas i rybu stoupat ke hladině, je to skvělé, lov lipanů na suché mušky (plovoucí po hladině) je považován za to nejlepší, co muškařský sport může nabídnout. Lipan dává přednost malým soustům, což platí i u výběru mušek.
Suché mušky ve velikosti 16, 18 a 20, kdo má na to nervy a oči, může jít na ještě menší, výběr vzoru bude vycházet z toho, co se zrovna kolem vody vyskytuje nebo přímo plave po hladině, případně lze sáhnout i po takzvaných „fantastických“ vzorech, které nemají zcela konkrétní předlohu.
Vyjmenovat jen část podzimních vzorů by zabralo spoustu místa, zmíním tedy ty asi nejpopulárnější, kterými rozhodně je Ocelová jepka (Iron Blue Dun), Modrá jepka (Blue Dun), z fantastických osvědčená Rudořitka (Red Tag), Vrbovka (Willow fly) nebo Červené brčko (Red Quill).
Podobného výběru je možné držet se i u mokrých mušek (ty necháváme potopit a cestovat pod hladinou jako utopený hmyz), u nymf vybereme nejspíš malé, nepříliš nápadně zbarvené vzory a vedeme je u dna. Nymfové mušky totiž nejčastěji imitují larvy hmyzu, žijící právě u dna, pod kameny a v porostech vodních rostlin.
Používáme velmi jemné návazce (0,12 až 0,08 mm), pruty ATMA 3 – 4 a také zdolávání vedeme s citem. Lipani berou dobře i v nepříliš pohodovém počasí, jen to musíme u vody vydržet, ani padající sněhové vločky nevadí, naopak, v takových dnech bývají lipani nejaktivnější.