Nechat nebo pustit zpět?

Tohle dilema má před sebou občas každý z nás, jak se rozhodnout není občas snadné. Na některých revírech je zaveden režim CATCH AND RELEASE (chyť a pusť), potom veškeré váhání odpadá, co ale v případě, že si nějakou rybu chceme ponechat a odnést ke kuchyňskému zpracování.

Nebudou na nás ostatní hledět jako na „hladovce“ a nebudeme si připadat pomalu jako vyvrhelové? Ono zase to „maximálně sportovní“ chytání a pouštění ryb má také svoje negativní stránky, ať už je to velký počet popíchaných a stresovaných menších ryb, bez občasného uchopení do ruky se to také neobejde, prostě rybolov původně sloužil k ulovení kořisti za účelem obživy, o tom není pochyb.

Takže pokud si občas nějaký úlovek od vody odneseme, rozhodně bychom se neměli cítit provinile nebo mimo poslední módní trendy, každá mince má rub a líc.

Pokud se rozhodneme úlovek pustit na svobodu

U podměrečných ryb i u těch ryb, kterým jsme rozhodnuti vrátit svobodu bychom se měli soustředit na co nejšetrnější zacházení. Sem patří používání bezuzlíkových síťek u podběráků, namočení ruky před manipulací s rybou a můžeme sem zařadit i jako prevenci proti poškození ryby i používání háčků bez protihrotů.

Chceme-li si na památku pořídit fotografii, nejpřijatelnější je fotka hned ve vodě, mnohé fotoaparáty umožňují bez problémů fotit nebo nahrávat video pod hladinou. Pokud máme s sebou kamaráda, není problém ani pořízení fotky s rybou, ovšem válení úlovku po břehu nebo jeho dlouhodobé uchování už většinou rybu poškodí natolik, že se z puštěné ryby stane jen ryba, která zanedlouho uhyne. Někdy bychom si raději i ten obrázek mohli odpustit.

Zabít, odnést a sníst? Proč ne?

Rybářský řád a etické zásady sportovního rybaření nám pochopitelně umožňují i ponechání úlovku, s takovém případě se snažme rybu zabít co nejrychleji, uchovávání po delší dobu je zbytečným trápením, pochlubit se můžeme i fotkou s mrtvou kořistí a stejně tak pro konzumaci v tom není rozdíl.

Pokud budeme uvažovat v případě trofejního úlovku o jeho preparaci, uchováme hlavu (případně celou rybu) nejlépe zmraženou, při odřezávání hlavy ponechejme i ploutve a nepřepočítávejme množství „ztraceného“ masa, jinak by celý postup ztratil smysl.

Chceme-li si ponechat některou z ryb, které byly nedávno vysazeny, bude vhodné ponechat si hned první ulovené kusy a ne zbytečně lovit další a další, poškození a stresu se nevyhneme.

Úvahy o tom, jak se před několika dny nebo dokonce hodinami vysazená ryby naučí opatrnosti a bude tím pádem „vyškolená“ jsou totální nesmysly, ryba ze sádek skočí na háček za několik minut znovu a znovu… a jak to dopadne, to asi není zapotřebí moc rozebírat.

Pokud tedy vyrazíte k vodě v době „těžby“ vysazených ryb, vezměte si něco do kuchyně a ty ostatní nechte trochu aklimatizovat.

Co s ulovenou a usmrcenou rybou

Zabití ryby provedeme nejlépe přerušením žaberních oblouků, následně bychom ji měli oškrábat (u některých ryb se provádí stažení kůže, například u úhoře nebo okouna), vykuchat řezem od řitního otvoru po skřele a pokud ji budeme přechovávat po delší dobu v teple (tedy nosit úlovek s sebou), je vhodné vystřihnout nebo vyříznout žábry, které se začínají kazit jako první.

U některých ryb lze zpracovat i jikry, mlíčí či játra, většinou to ale není zvykem. Rybu můžeme zbavit hlavy, pokud ji nebudeme kuchyňsky upravovat (třeba na oblíbenou rybí polévku), některé ryby se ale servírují vcelku, kupříkladu pstruzi. Rozhodně je vhodnější vykuchanou rybu zabalit do utěrky, než ji celý den nosit v igelitovém nebo mikroténovém sáčku, kdo to někdy zkusil, jistě ví, o čem je řeč.

Rybí maso chutná nejlépe zpracované hned začerstva, ovšem zmražené vydrží poměrně dlouho a na kvalitě příliš neztrácí. To ale rozhodně není výzva k pěchování mrazniček, naopak, buďme k rybám ohleduplní a s tím ponechaným úlovkem to nepřehánějme!

Ukázka zpracování kapra a pstruha

Líbí?